1,1 Šalomounova Píseň písní
1,2 Líbej mě polibkem svých úst, neboť nad víno je lahodnější tvé milování.
1,3 Líbezně voní tvé voňavky, vylitý olej je tvoje jméno, proto tě dívky milují.
1,4 Za sebou mě táhni! Poběžme! Veď mě, králi, do svých komnat! Zajásáme, z tebe se budeme těšit, nad víno chcem chválit tvé milování. Právem jsi hodný lásky.
1,5 Černá jsem, přece však krásná, jeruzalémské dcery, jako kedarské stany, jako tkané závěsy Šalmů.
1,6 Nehleďte na mě, že jsem snědá, to mě sežehlo slunce. Synové mé matky se na mě rozhněvali, udělali ze mě strážkyni vinic, že vlastní vinici jsem nemohla střežit.
1,7 Řekni mi, lásko mého srdce, kde paseš, kde odpočíváš o polednách, abych nebloudila za stády tvých druhů.
1,8 Nevíš-li to, ty nejkrásnější z žen, jdi po stopách stáda a svoje kůzlátka pas u stanů pastýřů.
1,9 Ke klisně ve faraónově voze tě přirovnám, ty moje milá!
1,10 Krásné jsou tvé líce s náušnicemi, tvé hrdlo v náhrdelníku.
1,11 Dáme ti vytepat kroužky ze zlata se stříbrnými kuličkami.
1,12 Když král ulehl na svoje lůžko, můj nard rozšířil vůni.
1,13 Můj miláček je pro mě jak nádobka s myrhou, která spočívá na mých prsou.
1,14 Můj miláček je pro mě jak větévka z heny, která kvete na vinicích Engadi.
1,15 Jak jsi krásná, má milenko, jak jsi krásná, tvé oči jsou jak holoubata!
1,16 Jak jsi krásný, můj miláčku, jak půvabný! Ze zeleně je naše lůžko.
1,17 Z cedru jsou trámy našeho domu, z cypřišů náš vykládaný strop.
2,1 Jsem polní narcis, údolní lilie.
2,2 Jak lilie mezi trním, tak má milenka mezi dívkami.
2,3 Jak jabloň mezi lesními stromy, tak můj miláček mezi jinochy; s rozkoší sedám v jejím stínu, její plod sládne pro moje ústa.
2,4 Zavedl mě do vinného sklepa, vztyčil nade mnou korouhev lásky.
2,5 Posilněte mě koláči z hrozinek, osvěžte mě jablky, neboť jsem chorá láskou.
2,6 Jeho levice je pod mou hlavou, svou pravicí mě objímá.
2,7 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a stepních laních, nebuďte a nevzbouzejte mou lásku, dokud ona nebude chtít.
2,8 Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích.
2,9 Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle – už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím.
2,10 Můj miláček se ujímá slova a říká mi: Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď!
2,11 Hle, už přešla zima, déšť přestal a minul.
2,12 Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji.
2,13 Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď!
2,14 Moje holubičko ve skalním úkrytu, v dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář.
2,15 „Chyťte nám lišky, malé lištičky, které pustoší vinice, naše vinice v květu.“
2,16 Můj miláček patří mně a já jsem jeho, on pase mezi liliemi.
2,17 Až se ochladí den a prodlouží stíny, vrať se! Buď podobný, můj miláčku, gazele nebo kolouchu laně na balzámových horách.
3,1 Na svém lůžku za noci jsem hledala miláčka svého srdce, hledala, a nenalezla.
3,2 „Vstanu a projdu městem, po ulicích a náměstích budu hledat miláčka svého srdce.“ Hledala jsem ho a nenalezla.
3,3 Našli mě strážní, procházející městem. „Viděli jste miláčka mého srdce? „
3,4 Ale sotva jsem je přešla, nalezla jsem miláčka svého srdce. Chopila jsem ho a nepustím ho, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do komnaty své rodičky.
3,5 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a stepních laních, nebuďte a nevzbouzejte mou lásku, dokud ona nebude chtít.
3,6 Co to vystupuje z pouště jako sloup dýmu, oblak z kadidla, myrhy, ze všech voňavek voňavkáře?
3,7 Hle – Šalomounova nosítka, šedesát reků je obklopuje, výběr reků Izraele.
3,8 Všichni jsou přivyklí meči, ve válce vyučení, každý má po boku svůj meč pro noční nebezpečí.
3,9 Baldachýn si zhotovil král Šalomoun z libanonských stromů.
3,10 Jeho sloupy dal udělat ze stříbra, opěradla ze zlata, sedadlo z purpuru, vnitřek dal vyložit ebenovým dřevem. Jeruzalémské dcery,
3,11 vyjděte, podívejte se, dcery siónské, na krále Šalomouna, na korunu, kterou jej ověnčila matka v den jeho svatby, v den, kdy mu jásalo srdce.
4,1 Jak jsi krásná, má milá, jak jsi krásná, oči tvé jsou jak holubičky pod závojem. ?Tvé vlasy jsou jako stádo koz, které seskakují z hor Gileadu.
4,2 Tvé zuby jsou jako stádo ovcí před stříží, které vystupují z koupele. Všechny jsou březí dvojčata, jalová z nich není žádná.
4,3 Tvé rty jsou jak šarlatová stuha, svěží jsou tvoje ústa. Tvé líce jak rozpuklé granátové jablko, které září přes tvůj závoj.
4,4 Tvá šíje jak Davidova věž vystavěná v pevnost. Tisíc štítů na ní visí, to všechno jsou pavézy reků.
4,5 Tvá ňadra jsou jak dva kolouškové, gazelí dvojčata, pasou se mezi liliemi.
4,6 Až se ochladí den a prodlouží stíny, půjdu k myrhové hoře, k pahorku kadidla.
4,7 Celá jsi krásná, má milá, jsi bez poskvrny.
4,8 Přijď z Libanonu, snoubenko, přijď z Libanonu, přistup, sejdi z vrcholů Ámanu, z vrcholu Seniru a Hermonu, z příbytku lvů, z hor pardálů.
4,9 Zranilas mi srdce, má sestro, snoubenko, zranilas mi srdce jedním pohledem očí, jedním skvostem svého náhrdelníku.
4,10 Jak rozkošné je tvé milování, má sestro, snoubenko, lahodnější je tvé milování nad víno a vůně tvých voňavek nad všechen balzám.
4,11 Strdí kape z tvých rtů, snoubenko, med a mléko je na tvém jazyku, vůní Libanonu voní tvá roucha.
4,12 Jsi zavřenou zahradou, má sestro, snoubenko, zahradou zavřenou, zapečetěným pramenem.
4,13 Z tvých zdrojů se živí sad granátových jabloní s vybraným plodem: hena s nardem,
4,14 nard a šafrán, vonná třtina a skořice se všemi kadidlovými stromy, myrha a aloe s nejlepšími druhy balzámu.
4,15 Pramenem jsi mé zahrady, studnicí živých vod, které vyvěrají z Libanonu.
4,16 Vstaň, větře ze severu, přijď, větře z jihu, a provějte mou zahradu, ať se šíří její vůně! Přijď, můj miláčku, do své zahrady a okus její vybrané plody!
5,1 Přišel jsem do své zahrady, má sestro, snoubenko, natrhám svou myrhu s balzámem, budu jíst svou plástev se svým medem, budu pít své víno se svým mlékem. Jezte, přátelé, pijte, veselte se, moji drazí!
5,2 Spím, ale mé srdce bdí. Slyš! Můj milý klepe. Otevři mi, má sestro, moje milá, má holubičko, mé všechno! Vždyť mám hlavu smočenu rosou, mé kadeře jsou plny nočních kapek.
5,3 Svůj oděv jsem už svlékla, zase ho mám oblékat? Své nohy jsem už umyla, zase je mám špinit?
5,4 Můj milý protáhl otvorem ruku, mé nitro se ve mně zachvělo.
5,5 Vstala jsem, abych svému milému otevřela. Myrha kapala z mých rukou, prsty se smočily myrhou na rukojeti zámku.
5,6 Otevřela jsem svému milému, ale můj milý se obrátil, přešel. Duše mi zmalátněla, že zmizel. Hledala jsem ho, ale nenalezla, volala jsem ho, ale neozval se.
5,7 Nalezli mě strážní, obcházející městem, bili mě a poranili, přehoz mi strhli strážci hradeb.
5,8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže naleznete mého milého, co mu oznámíte? Že jsem chorá láskou.
5,9 Čím pak vyniká tvůj milý nad jiné, ty nejkrásnější z žen, čím pak vyniká tvůj milý nad jiné, že nás tak zapřísaháš?
5,10 Můj milý je krev a mléko, vyniká nad všechny ostatní.
5,11 Jeho hlava je zlato, ryzí zlato, jeho kadeře ratolesti palmy, černé jsou jak havran.
5,12 Jeho oči jsou jak holoubci na břehu bystřin, jeho zuby se koupají v mléce, do dásní jsou zasazeny.
5,13 Jeho líce jsou jak záhony balzámu, na nichž pučí vonné byliny. Jeho rty jsou lilie, z nichž prýští myrha sama.
5,14 Jeho ruce jsou kulaté pruty ze zlata, ozdobené drahokamy. Jeho tělo je jak slonovina, safíry vykládaná.
5,15 Jeho stehna jsou sloupy z mramoru, posazené na zlaté patky. Postavu má jak Libanon, ztepilý je jak cedr.
5,16 Jeho mluva je líbeznost sama, rozkošné na něm je všechno. Takový je můj miláček, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery!
6,1 Kam šel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen, kam se odebral tvůj miláček, ať ho mužem hledat s tebou?
6,2 Můj miláček sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovníku, aby se potěšil na zahradě, aby trhal lilie.
6,3 Já patřím svému miláčkovi a on je můj, on pase mezi liliemi.
6,4 Krásná jsi, moje milá, jako Tirza, půvabná jak Jeruzalém, hrozná jak seřazené šiky.
6,5 Odvrať své oči ode mě, neboť mě uvádějí do zmatku. Tvé vlasy jsou jak stádo koz, které seskakují z Gileadu.
6,6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí, které vystupují z koupele. Všechny jsou březí dvojčaty, jalová z nich není žádná.
6,7 Tvé líce jak rozpuklé granátové jablko, které září přes tvůj závoj.
6,8 Šedesát je královen, osmdesát vedlejších žen, dívek je bez počtu,
6,9 ale jen jediná je má holubička, mé všechno, jedináčkem pro svou matku, miláčkem pro svou rodičku. Vidí ji družky a velebí ji, královny s vedlejšími ženami ji chválí:
6,10 „Kdo je to: vychází jak zora, krásná jak luna, jasná jak slunce, hrozná jak seřazené šiky?„
6,11 Do zahrady ořešníků jsem sestoupila, abych se potěšila zelení v údolí, abych se podívala, zda vyrašila réva, zda vykvetla granátová jablka.
6,12 Netušeně mě hodila má touha na vozy vládcových mužů.
7,1 Tanči, tanči, Šulamit, tanči, tanči, chcem se na tebe dívat. Co chcete vidět na Šulamit? Táborový tanec.
7,2 Jak krásné jsou tvé nohy v sandálech, ty vznešená dcero! Křivky tvých boků jsou jak náhrdelník, dílo umělcových rukou.
7,3 Tvé lůno je vykroužená miska, ať v ni neschází kořeněné víno! Tvé břicho je kupa pšenice vroubená liliemi.
7,4 Tvá ňadra jsou jak dva kolouškové, gazelí dvojčata.
7,5 Tvá šíje jak věž ze slonoviny. Tvé oči jak rybníky v Chešbonu u brány Bat-rabbim. Tvůj nos jak útes na Libanonu, který shlíží na Damašek.
7,6 Tvá hlava se tyčí jak Karmel, vlas tvé hlavy spletený v copy jak královský purpur.
7,7 Jak jsi krásná, jak půvabná, milovaná, rozkoše plná!
7,8 Postavou se podobáš palmě, tvá ňadra hroznům.
7,9 Říkám: Vylezu na palmu, uchopím její hrozny. Nechť jsou tvá ňadra jak hrozny révy, vůně tvého dechu jak vůně jablek.
7,10 Tvá mluva jak vybrané víno stéká lahodně po patře, svlažuje rty a zuby.
7,11 Jsem miláčkova, ke mně se upíná jeho touha.
7,12 Pojď, miláčku, vyjděme do polí, přenocujeme ve vesnicích.
7,13 Časně ráno půjdeme do vinic, podívat se, zda vyrašila réva, zda rozpukla poupata, zda vykvetly granátovníky. Tam ti daruji svou lásku.
7,14 Mandragory vydychují vůni; nad mými dveřmi jsou plody všeho druhu, čerstvé i suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala.
8,1 Kéž bys byl mým bratrem, odkojeným na prsech mé matky. Kdybych tě potkala venku, políbila bych tě a lidé by se mi nesmáli.
8,2 Vzala bych tě a přivedla do domu své matky, která mě vychovala. Dala bych ti pít kořeněné víno, mošt z granátových jablek.
8,3 Jeho levice je pod mou hlavou, svou pravicí mě objímá.
8,4 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nevzbouzejte mou lásku, dokud ona nebude chtít.
8,5 Kdo to vystupuje z pustiny a opírá se o svého miláčka? Pod jabloní jsem tě vzbudil, tam, kde tě počala tvá matka, tam, kde počala tvoje rodička.
8,6 Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí je vášeň. Její výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův.
8,7 Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.
8,8 Máme malou sestřičku, prsy ještě nemá. Co uděláme s naší sestrou, až se o ni budou ucházet?
8,9 Je-li hradbou, vystavíme na ní cimbuří ze stříbra, je-li branou, zatarasíme ji cedrovým trámem.
8,10 Já jsem hradbou, mé prsy jsou věže, tak jsem se stala v jeho očích tou, která nalezla pokoj.
8,11 Šalomoun měl vinici v Bál Hamonu, svěřil vinici hlídačům, každý mu měl dát za její plody tisíc stříbrňáků.
8,12 Má vinice je přede mnou, vezmi si, Šalomoune, tisíc stříbrňáků, dvě stě ať mají hlídači jejích plodů!
8,13 Ty, která přebýváš v zahradách, – moji druhové poslouchají – dej, ať slyším tvůj hlas!
8,14 Pospěš si, můj miláčku, bud podobný gazele nebo kolouchu laně na balzámových horách.